Kdo je autorem Bible?

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač.

Podle tvrzení samotných autorů Bible a v souladu s tradičním chápáním, které zastávali starověcí vykladači a většina biblických učenců, až do nástupu historické kritiky, v době tzv. osvícenství, napsalo Bibli v průběhu 1 500 let přibližně 35 osob. Přestože Bibli napsalo tolik osob, zůstává otázka: Kdo je jejím skutečným autorem? Bible sama mnoha a různými způsoby jasně ukazuje, že konečným autorem Písma je sám Bůh.

Písmo je dokonce „Bohem vdechnuté“. Timoteus shrnul vlastní svědectví Písma o jeho konečném božském autorství ve 2. listu Timoteovi 3:16-17 „¹⁶ Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, ¹⁷ aby Boží člověk byl takový, jaký má být důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. „

V některých překladech je řečeno, že Písmo je „inspirováno Bohem“, ovšem v řečtině je zde použito slovo „theopneustos“, což doslova znamená, že je „Bohem vdechnuté“. Je zde myšlenka Božího „větru“ neboli Ducha, který přichází na proroka. Takže Písmo je produktem Božího tvůrčího dechu. Má tedy naprostou autoritu: je užitečné k učení, kárání, nápravě a výchově ke spravedlnosti. A jedná se o celé Písmo. Nejen některé jeho části. Tedy „tota skriptura“. Starý zákon a kanonická Písma apoštolské církve.

Lukáš 24:44–45 Řekl jim – mluví Kristus: „⁴⁴ To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně v prorocích a Žalmech.“ ⁴⁵ Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu.“

List Římanům 1:1-3 „¹ Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, ² které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, ³ evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova.“

2. list Petrův 1:20–21 „ ²⁰ Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. ²¹ Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášení Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.“

Pro Pavla ale Písmo zahrnuje i novozákonní posvátné spisy. To jasně ukazuje Pavlovo použití slova Písmo, řecky „graphi“, „spis“, v prvním listu Timoteovi 5:18, kde je psáno: „Neboť Písmo praví“: „ Volu, který mlátí nedáš náhubek a ,hoden je dělník své mzdy.“ První část tohoto verše je z knihy Deuteronomium 25:4 kde je psáno: „ Nedávej náhubek býku, když mlátí.“ Druhá část Pavlova verše hoden je dělník své mzdy pochází z Lukáše 10:7 kde je psáno: „V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy.“

Pavel tedy cituje jak ze Starého, tak i z Nového zákona a obojí nazývá Písmo. Četná místa v evangeliích potvrzují svoji pravdivost a autoritu na stejné úrovni jako starozákonní Písma. Ukážeme si dva příklady.

Například Jan 1:1-3 je paralelní text s Genesis1:1. Porovnáme si tyto dva texty:

Jan 1:1–3 „¹ Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. ² To bylo na počátku u Boha. ³ Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.“

Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.

Další příklad je v Matoušově evangeliu první kapitole, kde Matouš podává zprávu o rodokmenu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. V knize Genesis 5 zase máme zprávu o Adamově rodopisu. To ale pochopitelně číst nebudeme.

I apoštol Petr používá pojem Písmo pro Pavlovy spisy. 2. list Petrův 3:15-16 „¹⁵ A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, ¹⁶ a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě.

Přirovnáním Pavlových dopisů k „jiným Písmům“ (v. 16) Petr naznačuje, že Pavlova korespondence je součástí Písma.

Nový zákon jako celek je apoštolským svědectvím o Ježíši a jeho naplnění starozákonních předobrazů a proroctví. Ježíš slíbil, že pošle dvanácti apoštolům Ducha svatého, aby jim připomněl, co řekl.

Jan 14:26 „Ale zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“

Pavel uvádí, že „Kristovo tajemství“ bylo „zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům skrze Ducha.“

Efeským 3:4-5 „⁴ Z toho můžete při čtení poznat, že rozumím tajemství Kristovu, ⁵ které v jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno tak, jak to nyní bylo Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům.“

Apoštolové zaujímali v dějinách jedinečné a neopakovatelné postavení, neboť měli přímý kontakt s Kristem v podobě člověka.

Efeským 2:20 „byli jste vybudování na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“

Galatským 1:11-12 „¹¹ Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval není podle člověka. ¹² Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.“

2. list Petrův 1:16 „Vždyť jsme nenásledovaly vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale samy jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti.“

1. list Janův 1:1-4 „¹ Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně slova života. ² Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme a zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a nám byl zjeven. ³ Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vždy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. ⁴ Toto vám píšeme, aby naše radost byla úplná.“

Tyto texty jistě potvrzují inspiraci apoštolských spisů. Apoštolů, jako jsou Petr, Jan a Matouš.

Pavel byl také povolán za apoštola. Římanům 1:1-2 „¹ Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, ² které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,“

1. list Korintským 1:1 se dočteme: „Pavel povolaný apoštol Krista Ježíše skrze vůli Boží“,… tento a další pozdravy v ostatních Pavlových listech uvádějí, že jeho spisy jsou psány pod vedením Ducha Svatého a mají plnou apoštolskou autoritu.

Celé Písmo, jak starozákonní tak i novozákonní, je Božského původu, „inspirované Bohem“ – doslova „theopneustos“, tedy „Bohem vdechnuté“.

Jaký je vztah mezi Bohem jako autorem a lidskými pisateli?

Klíčovou biblickou pasáží, která objasňuje Božské autorství Písma ve vztahu k lidským pisatelům Bible je 2. list Petrův 1:19-21: „¹⁹ A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. ²⁰ Toto především vězte, že žádné proroctví písma není záležitostí vlastního výkladu. ²¹ Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha.“

V těchto verších je rozvinuto několik souvisejících myšlenek. Verš 19 zdůrazňuje důvěryhodnost Písma: je to „prorocké slovo, které je pevné“. Ve 20. verši se dozvíme, proč tomu tak je: protože proroctví není záležitostí prorokova vlastního výkladu, to znamená, že prorok nepřidává do poselství svůj vlastní výklad. Verš 21 tento bod dále rozvíjí: proroctví nevzniká na základě iniciativy, impulsů lidské vůle. Proroci také nesdělují nic sami od sebe. Bibličtí autoři byli tedy spíše proroky, kteří mluvili tak, jak byli poháněni, nebo unášeni Duchem svatým.

Tento Petrův text jasně ukazuje, že Písmo nepochází přímo z nebe, ale že Bůh využil lidi jako své nástroje. Zkoumání biblických spisů potvrzuje, že Duch Svatý neomezil svobodu biblických pisatelů, nepotlačil jejich jedinečné osobnosti a nezničil jejich individualitu. Jejich spisy někdy zahrnovaly lidský výzkum. O tom se dočteme u Lukáše 1:1–4 „¹ Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily, ² jak nám je předali ti, kteří se od počátku staly očitými svědky a služebníky slova, ³ rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel, že ti to popořádku vypíši, vznešený Theofile, ⁴ abys plně poznal spolehlivost těch věcí kterým jsi byl vyučen.“

Někdy lidé jako Mojžíš v Deuteronomiu, Lukáš ve Skutcích, nebo žalmisté uváděli své vlastní zkušenosti. Jindy se rozlišovali ve stylu, ve kterém psali. Je rozdíl mezi tím, jak píše Izaiáš a Ezechiel, Jan a Pavel. Také různí pisatelé nabízejí různé pohledy na tutéž pravdu, nebo událost např. čtyři autoři evangelií. A přece, přes všechnu tu rozdílnost provázel Duch svatý biblické autory a vedl jejich mysl při výběru toho, co mají říkat a psát, takže to co předkládají, nejsou jen jejich vlastní interpretace, ale naprosto spolehlivé Boží prorocké Slovo. Duch svatý pronikl lidské nástroje božskou pravdou v jejich myšlenkách a tak jim pomáhal při psaní, že věrně a výstižně napsali věci, které jim byly Bohem zjeveny.

1. list Korintským 2:10–13 „¹⁰ Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha, neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. ¹¹ Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku než duch člověka který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. ¹² A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. ¹³ O tom také mluvíme–ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch, duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.“

Lidský a božský prvek v Písmu, v psaném Božím slově jsou nerozlučně spjaty, stejně jako v Ježíši, vtěleném „Božím slově“.

Židům 4:12–13 „¹² Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a motorku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. ¹³ A žádné stvoření není před ním skryté, před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.“

Zjevení 19:13 „Je oblečen do pláště zborceného krví a Jeho jméno je Slovo Boží.“

Stejně jako Ježíš, vtělené Boží slovo, byl plně Bůh a plně člověk, tak i Psané slovo je nerozlučným spojením lidského a božského.

Jan 1:1–3 a verš 14 „¹ Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. ² To bylo na počátku u Boha. ³ Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. …¹⁴ A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“

Někteří lidé říkají, že Bible obsahuje Boží slovo. To není úplně správné. Bible je Boží slovo.

Sebe důkaz Písma je ohromující a jednoznačný. Ve Starém zákoně se asi 1600 krát vyskytují čtyři hebrejská slova ve čtyřech různých spojeních s drobnými obměnami, která výslovně říkají, že Bůh promluvil: (1) „výrok Jahveho heb. [ne’um] „, 361krát; (2) „Tak praví Hospodin heb. [‚amar] „, 423krát; (3) „A Bůh promluvil heb. [dibber]“, 422krát; a (4) „slovo Hospodinovo heb. [dabar] „, 394krát.

Skutečnost, že prorok mluví za Boha je zaznamenána mnohokrát. Exodus 7:1-2 „¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: pohleď, dal jsem tě faraonovi za Boha a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. ² Ty budeš mluvit všechno, co ti přikáži, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země.

Bůh také vkládá svá slova do úst proroka. Deuteronomium 18:18  „Ustanovím jim proroka z jejich bratří jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáži.“

Jeremiáš 1:9 „Pak Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Hospodin mi řekl: Hle, dal jsem svoje slova do tvých úst.“

Některé texty nám ukazují, že Hospodin bere proroka za ruku.

Izajáš 8:11 „Vždyť toto mi řekl Hospodin, když mě uchopil za ruku a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu.“

Ezechiel 3: 22 „I spočinula tam na mě Hospodinova ruka a řekl mi: Vstaň, vyjdi na tu pláň, tam s tebou promluvím.“

Na jiných místech zase přichází Hospodinovo slovo k prorokovi.

Jóel 1:1 „Hospodinovo slovo, které se stalo k Joélovi synu Petuelovu.“

Jeremiáš vytýká svým posluchačům, že nenaslouchají prorokům.

Jeremiáš 25:4 „Hospodin vám posílal všechny své služebníky proroky, stále znovu je posílal, ale neposlouchali jste a neklaněli jste ucho, abyste slyšeli.“

Neposlouchání proroků pak Jeremiáš ztotožňuje s neposloucháním Hospodina – verš 7:

Jeremiáš 25:7 „Ale neposlouchali jste mě je Hospodinův výrok, jen abyste mě ke své vlastní škodě rozzlobili dílem svých rukou.“

Při shrnutí prorockých poselství vyslaných k Izraeli se ve 2. Královské 21:10 píše: “ Hospodin promluvil prostřednictvím svých služebníků proroků.“a ve 2. Paralipomenon 36:15-16 se dodává: „¹⁵ Hospodin, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, stále znovu posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. ¹⁶ Oni si však z Božích poslů tropili žerty, pohrdali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům, dokud nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení.“

Prorocká poselství jsou tedy jednoznačně Božími poselstvími. Z tohoto důvodu proroci často přirozeně přecházejí od oslovení Boha ve třetí osobě (On) k přímému Božímu oslovení v první osobě (Já), bez jakéhokoli „tak praví Hospodin“ jako například:

Amos 5:21-23 „²¹ Nenávidím a zavrhují vaše svátky, nemohu snést vaše slavnostní shromáždění. ²² I když mi přinášíte své zápalné a přídavné oběti, ne oblíbím si je, nepohledím na pokojnou oběť z vašeho krmného dobytka. ²³ Odstraň ode mne zvuk tvých písní, zvuk tvých harf nechci slyšet.“

Je zřejmé, že starozákonní proroci si byli jisti, že jejich poselství je ve skutečnosti Božím poselstvím!

V Novém zákoně se mnohokrát výraz „je psáno“ rovná výrazu „Bůh říká“.

Například v listu Židům 1:5 je psáno: „Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? Opět já mu budu otcem a on mi bude synem?“

 Zde Pavel cituje Žalm 2:7 kde je psáno: „Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“

I když v tomto Žalmu není vysloveně řečeno, že promlouvá Bůh, Pavel to ale prezentuje jako že to Bůh říká.

V listu Římanům 9:17 Pavel píše: „ Písmo praví faraonovi: „ Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svoji moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“

Zde ale Pavel cituje Exodus 9:16 kde je psáno: „Avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu vyprávělo po celé zemi.“

V listu Galatským 3:8 Pavel píše: „Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, dopředu oznámilo Abrahamovi: „V tobě budou požehnány i všechny národy.“

Zde Pavel cituje Genesis 22:18 kde je psáno: „Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.“

Tyto příklady ukazují přísné ztotožnění výrazu Písmo a Boží slovo. Novozákonní texty uvádějí citáty slovy „Písmo praví“, zatímco starozákonní pasáže mají za mluvčího Boha.

Na starozákonní Písmo je nahlíženo jako na „Boží výroky“ Římanům 3:1-2 „¹ Co má tedy žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky? ² Veliký v každém ohledu. Předně ten, že židům byly svěřeny Boží výroky.“

Tyto výroky jsou důvěryhodné a mají božský původ, dokonce až na úroveň použitých slov a slovních spojení. To ilustruje řada novozákonních odkazů. V Matoušově evangeliu 4:4 cituje Ježíš z 5. knihy Mojžíšovy 8:3: „Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“

Pavel říká o svém vlastním inspirovaném poselství v 1. listu Korintským 2: 13 „O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimiž vyučuje Duch, duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.“

Dále píše Pavel v: 1. Tesalonickým 2:13 „A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících“

Existují i případy, kdy Ježíš a apoštolové zakládají celou teologickou argumentaci na klíčovém slově, nebo dokonce gramatickém tvaru použitém ve Starém zákoně. Tak například v

Janově evangeliu 10:34 se Ježíš odvolává na Žalm 82:6 a konkrétní slovo Bohové, aby zdůvodnil své Božství.

Jan 10:34 „Což není ve vašem Zákoně napsáno: „Já jsem řekl: Bohové jste?“

Ježíš pak ve verši 35 zdůrazňuje, že: „Písmo nemůže být zrušeno,“ slovo zrušeno, řecky [luo] se dá také přeložit jako rozvázáno, zlomeno, nebo anulováno. Tedy podle Ježíše nemůže být ani jedno konkrétní slovo z Písma zrušeno.

V Matoušově evangeliu 22:41-46 se Ježíš střetne s farizei a předkládá jim svůj závěrečný, nezpochybnitelný argument o své identitě, na který nemají odpověď. Ten argument je postaven na jediném slovu ze Starého zákona, které Ježíš použil z Žalmu 110:1 . To slovo je Pán. A my si teď oba texty přečteme.

Matouš 22:41–46 ⁴¹ Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: ⁴² „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“ ⁴³ Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví: ⁴⁴ ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou ‘? ⁴⁵ Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“ ⁴⁶ A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.

Žalm 110:1 „Davidův Žalm. Výrok Hospodinův mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.“

Ježíš tedy zakládá svůj poslední, nezpochybnitelný argument o své identitě Mesiáše na spolehlivosti jediného slova ze Starého zákona a to slovo je Pán.

V listu Galatským 3:16 zakládá apoštol Pavel svůj argument o Mesiáši na jednotném čísle slova „semeno“ z Genesis 22:17–18. A to si opět přečteme.

Galatským 3:16 „Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká a potomkům, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: a tvému potomku, a tím potomkem je Kristus.“

Genesis 22:18 „Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.“

Ježíš jasně poukazuje na plnou autoritu Starého zákona, včetně jednotlivých slov, když říká:

Matouš 5:18 „Neboť amen pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“

Bible nebyla Bohem nadiktována ústně, protože by se tím zničila individualita lidského pisatele. Přesto je lidský a božský prvek neoddělitelně spojen. Lidský posel je natolik Bohem veden při výběru výstižných slov k vyjádření božských myšlenek – že slova proroků jsou nazývána Božím slovem. Jednotlivá slova Písma, stejně jako jeho celkové poselství, je důvěryhodné a přesně vyjadřuje Boží slovo. Je pravda, že Bible měla mnoho lidských autorů, ale v konečném důsledku má tato kniha pouze jediného autora: a tím je sám Bůh!